Riskujete také svůj život a životy ostatních? |Otazníky kolem výtrhových pojistek
Motorový člun ani nemusí mít silný motor, aby se stal vražednou zbraní poté, co je kormidelník po nájezdu na vlnu nebo při ostré zatáčce vymrštěn přes palubu. Vrtule neřízeného člunu, když zabloudí mezi plavce nebo trosečníky, se stává doslova sekačkou na maso a způsobuje těžká zranění s trvalým postižením a často i smrt. Proto jsou přívěsné motory vybaveny výtrhovou pojistkou, která je má po vypadnutí kormidelníka ze člunu okamžitě vypnout. Ale ruku na srdce, kdo z nás ji pravidelně a soustavně používá?
Co nám na současném provedení těchto pojistek tak vadí, že i přes hrozbu, o níž všichni víme, je odmítáme používat a riskujeme, že po celý život poneseme vinu za zmrzačení či smrt jiného člověka, dokonce člena vlastní rodiny?
V květnu roku 2013 otřásla celým jachtařským světem zpráva o anglické rodině, jejíž víkendový výlet na nafukovacím člunu s pevným dnem a přívěsným motorem se rázem proměnil v otřesnou tragédii. V plné rychlosti otec rodiny strhl člun do ostré zatáčky, načež odstředivá síla rodiče a děti katapultovala do vody. Neřízený člun začal kroužit a několikrát trosečníky přejel. Otec a osmiletá dcera byli na místě mrtvi, matka přišla o nohu a čtyřletý syn musel být podroben rozsáhlé operaci s následky, které se ještě nedají určit. Kdyby měl otec na ruce navlečené poutko výtrhové pojistky, k žádné tragédii by nedošlo. Člun by se po několika metrech zastavil, rodina by k němu doplavala a šťastně se vrátila do přístavu, možná promrzlá a s nachlazením. To by ale byly jediné újmy.
Tato nešťastná událost vyvolala mezi jachtaři diskusi o smyslu a účelu výtrhových pojistek a také sebezpytování, neboť tuto pojistku málokdo používá opravdu důsledně. Které čluny musejí výtrhovou pojistku mít a které ne? A co říkají o jejich používání předpisy? Jaké jsou alternativy? Tak zněly otázky, které padaly nejčastěji. A pak ta hlavní, která stojí v pozadí všech otázek předchozích: Proč se jejímu používání tak bráníme?
Co je výtrhová pojistka
Výtrhová pojistka (anglicky kill cord) je ochranné zařízení, které zastaví přívěsný motor, když kormidelník nedobrovolně opustí své křeslo nebo pozici u motoru – vypadne z člunu, nebo je vržen dopředu, takže není schopen člun řídit. Sestává z drátu nebo šňůry či textilní pásky, která na jednom konci tvoří smyčku. Druhý konec je opatřen plastovou vidličkou, jež se zasune pod vypínací knoflík na motoru. Tím se knoflík vysune a spojí elektrický okruh, takže motor se dá nastartovat. Smyčku si kormidelník nasune na zápěstí, nebo si konec výtrhovky opatřený sponkou připne na záchrannou vestu, a pokud se vzdálí od motoru víc, než činí délka pojistky (méně než 1 m), vytrhne vidličku zpod vypínacího knoflíku, který zapadne, a tím přeruší zapalování, takže motor okamžitě zhasne. Člun se zastaví a jeho nehybná vrtule již nepředstavuje žádné nebezpečí.
Kde se používá
Výtrhovými pojistkami se opatřují všechny přívěsné motory. Větší čluny s vestavěnými motory je nemají, neboť zpravidla mívají anatomická kormidelní křesla, která i v případě otevřeného můstku zajišťují, že ani po nájezdu do vlny nebo při ostré skluzové zatáčce nemůže být kormidelník odhozen od kormidla, nebo spadnout přes palubu. Výtrhové pojistky jsou tedy záležitostí nafukovacích člunů, jak s pevným dnem tak bez, otevřených sportovních člunů a pomocných člunů (tendrů) pro námořní plachetnice.
Co říká legislativa
Ač je to s podivem, žádný zákon o používání výtrhových pojistek pro rekreační plavidla neexistuje. Direktiva pro bezpečný provoz rekreačních plavidel RCD (Recreational Craft Directive), která je závazná pro všechny členské země Evropské unie, žádné nařízení používat výtrhovou pojistku neobsahuje. Důvodem je, že se dá obtížně stanovit, který motorový člun tuto pojistku potřebuje a který ne. Jakýkoli pokus vycházet z velikosti a rychlosti člunu je předem sporný. V jednom případě však zákon existuje. Vodní skútr musí být vybaven buď zařízením pro automatické zastavení motoru, nebo automatickým zařízením, které uvede skútr do pomalého krouživého dopředného pohybu, jestliže řidič úmyslně vystoupí nebo ze skútru spadne. Tuto směrnici zavedlo do české národní legislativy nařízení vlády č. 174/2005 Sb. Ve Velké Británii existuje nařízení, které má širší dosah, neboť se týká všech malých osobních plavidel vnitrozemské plavby. Praví se v něm, že všechny nafukovací čluny, čluny s nafukovacími boky a otevřené čluny, které dosahují skluzové rychlosti a jsou vybaveny dálkovým ovládáním plynové přípusti, musí být vybaveny výtrhovou pojistkou, jež se musí používat po celou dobu plavby. Pro plavbu rekreačních plavidel na moři pod českou vlajkou je pak směrodatný český námořní zákon 61/2000 Sb. a ten se o výtrhové pojistce nezmiňuje. Žádnou zmínku neobsahuje ani zákon 114/1995 Sb., ani prováděcí vyhláška 315/2000 k námořnímu zákonu, jež se týká námořních jachet.
Co na to výrobci
I přes nedostatek legislativy všichni výrobci přívěsné motory výtrhovou pojistkou opatřují a v návodu její používání předepisují. Výtrhová pojistka je tak součástí dodávky, ať už se jedná o dvoukoňový motor pro malý tendr nebo obrovský motor o výkonu 350 HP pro velký nafukovací člun s pevným dnem dosahující rychlosti 50 uzlů. A také většina výrobců nafukovacích člunů a otevřených sportovních člunů u svých konstrukcí s používáním výtrhové pojistky počítá. Ačkoli to žádný výrobce přívěsných motorů či člunů jimi vybavených veřejně nepřizná, důvodem, proč bez zákonného nařízení svoje motory a čluny opatřuje výtrhovou pojistkou, je obava z případných soudních procesů. Největším trhem s přívěsnými motory a čluny, které je používají, jsou Spojené státy, což je také země, kde se ze soudních žalob stal výnosný byznys. Pokud by se po nějaké nehodě prokázalo, že výrobce člunu a motoru, přestože věděl o zařízení, které mohlo nehodě zabránit, jím svůj výrobek nevybavil, riskoval by, že advokáti pozůstalých po obětech mu pustí řádně žilou. Například Američan Jacob Brochtrup zažaloval firmu Brunswick za to, že neopatřila člun Sea Ray 176 ochranným krytem vrtule, když na něj jeho přítel Patrick Houston tímto člunem nevědomky nacouval a zranil ho. Vysoudil 3 800 000 USD se zdůvodněním, že firma zanedbala bezpečnost, když svoje čluny tímto krytem nevybavila standardně.
Je používání výtrhové pojistky ze zákona povinné, když je jí člun vybaven?
Současně neexistuje žádné zákonné opatření, které by nutilo majitele rekreačního člunu použít výtrhovou pojistku, i když jeho plavidlo je jí vybaveno. Nicméně tento příkaz je implicitně obsažen ve většině pojistných smluv, kde se standardně říká, že majitel musí člun provozovat bezpečným způsobem a konat tak, aby zabránil eventuálním soudním sporům vyplývajícím z pojistných podmínek. Komerční provozovatelé spadají pod jiný zákon a musejí výtrhovou pojistku používat, když je jí jejich plavidlo vybaveno.
Co říká RYA
Royal Yacht Association, což je po celém světě vážená instituce snad s nejlepším programem výuky jachtingu, pokládá používání výtrhových pojistek za klíčovou část svých výcvikových kurzů pro obsluhu motorových člunů. A má několik doporučení:
1. Je lepší nasunout si poutko výtrhové pojistky na nohu než na ruku, neboť se vám nemůže omotat okolo plynové páky.
2. Nepřipínejte si sponku výtrhové pojistky k žádné části záchranné vesty nebo oděvu, která se dá odtrhnout či oddělit s menším úsilím, než kolik vyžaduje vytrhnutí vidličky pojistky zpod vypínacího knoflíku.
3. Neprodlužujte délku šňůry či drátu pojistky, abyste získali větší volnost pohybu.
4. Nenechávejte ležet výtrhovou pojistku na slunci a vůbec nikde na místech s vyššími teplotami a hodnotami UV záření. Oboje plastové šňůře pojistky škodí.
Proč se výtrhová pojistka často nepoužívá?
Ani já jsem nepoužíval výtrhovou pojistku důsledně, když jsem byl kapitánem plachetnice FREELORD, kde měl tendr s pevným dnem relativně silný přívěsný motor o výkonu 40 HP. Sice jsem musel mít vidličku pojistky zasunutou pod vypínací knoflík (jinak by motor nenastartoval), ale její šňůru jsem často nechával ležet na dně člunu pod motorem. Důvodem bylo v podstatě pohodlí, navlékání pojistky na ruku zdržovalo, omezovalo pohyb a také jistým způsobem znesnadňovalo kormidlování člunu, poněvadž šňůra pojistky měla tendenci se omotávat kolem páky plynu. Při stání v marinách nebo na oblíbených kotvištích třeba v Chorvatsku můžete vidět totéž. Na většině nafukovacích člunů a otevřených motoráků obvykle visí šňůra výtrhové pojistky volně od motoru dolů na dno člunu, a kdybyste se zeptali kormidelníků těchto člunů, proč pojistku nepoužívají, odpověděli by vám stejně jako já. Výtrhová pojistka je prostě nepraktická a v některých případech se vůbec používat nedá. Platí to třeba pro trenéry jachtařské mládeže, kteří děti při výcviku doprovázejí na motorových člunech a často musejí v Optimistech a Cadetech svých svěřenců upravovat výstroj a jinak zasahovat. Obecně je výtrhová pojistka nepřijatelná pro všechny, kteří musejí na člunech s přívěsným motorem nějak pracovat, pohybovat se po celé délce člunu, popřípadě se z něho vyklánět. Především to jsou posádky doprovodných člunů při závodech, když staví trať nebo pomáhají některému převrácenému nešťastníkovi, a záchranáři. Z tohoto důvodu nepoužívají výtrhovou pojistku ani špičkoví profesionálové, jakými jsou posádky záchranných člunů britské záchranné organizace RNLI. Avšak jejich čluny mají plynové páky opatřené vratnou pružinou, která stáhne plyn na volnoběh, když kormidelník páku pustí.
Je vůbec někdy bezpečné nechat běžet motor bez připnuté výtrhové pojistky? I ve zdánlivě bezpečných situacích vždy existuje riziko. Například u stojícího člunu s vyřazenou rychlostí může laický host nebo dítě bezděky zařadit rychlost a škubnutí člunu shodí znalého kormidelníka do moře. Neovládaný člun se pak okamžitě stane smrtící zbraní. Tato situace není až tak „učebnicová“, jak by se zdálo na první pohled. Nebezpečí bezděčného zásahu do režimu motoru se zásadně zvyšuje po zavedení ovládání plynu elektronicky, prostřednictvím vodičů. Zařazení rychlosti nevyžaduje takovou sílu, jaká byla nutná u předchozí generace přívěsných motorů, kde se plyn a převodovka ovládaly bovdeny.
Kolik bylo nehod?
Pro představu o výši rizika může posloužit statistika odboru britského námořního úřadu pro vyšetřování lodních nehod MAIB. V letech 2005–2011 došlo na britských vodách k šestnácti nehodám, které připravily pět obětí o život a sedm lidí zranily. Dalších jedenáct osob bylo zraněno za podobných podmínek a v uvedeném období došlo ještě k devatenácti incidentům plavidel, při nichž hrálo nějakou roli selhání nebo nepoužití výtrhové pojistky. Podle britských expertů je to však jenom špička ledovce, neboť rekreační plavidla nemusí hlásit nehody tohoto druhu. Webové stránka britské pobřežní stráže (Maritime and Coastguard Agency) pak ukáže, že v letním období dochází k obdobným haváriím až třikrát do měsíce.
Jaké existují alternativy
Když je používání výtrhové pojistky tak neoblíbené, neexistuje nějaké efektivnější řešení? V současnosti jsou dostupné dva bezdrátové systémy, které nahrazují mechanickou výtrhovou pojistku se šňůrou. Jedním z nich je systém Autotether, vyvinutý v USA, druhým norský systém Coast Key. Oba používají malý bateriový vysílač, který si kormidelník člunu zavěsí kolem krku nebo připne k záchranné vestě. Ten vysílá trvalý signál do malé ovládací krabičky, která se připevní k řídicí páce motoru. Jakmile přijímač v krabičce ztratí signál, vypne motor. Proč se bezdrátové systémy nemontují do přívěsných motorů rovnou? Protože trh přívěsných motorů a sportovních člunů ovládají američtí výrobci. Vysoké náklady na bezdrátový systém, jeho složitost oproti mechanické výtrhové pojistce a obava z eventuálních soudních procesů je pak tou brzdou, jež brání
nahradit stávající pojistku systémem neomezujícím pohyb.
Jiná řešení
Po osudné havárii v květnu letošního roku se na internetu rozběhla na toto téma čilá debata, z níž vyšlo několik zajímavých a podnětných návrhů. Mezi jinými se objevil návrh obrátit roli vysílač/přijímač u bezdrátové pojistky a použít systém, který se používá při bezdrátovém placení kreditní kartou. Kormidelník by měl pouze plastovou identifikační kartu, která se nemůže poškodit vodou, a vysílač v motoru by si ji trvale „osahával“ pomocí pasivní rádiové frekvenční identifikace RFID. Na motoru by pouze přibyla malá krabička s frekvenčním vysílačem a malá anténa. Jelikož RFID funguje na vzdálenost kolem metru, v případě, že by kormidelník s identifikační kartou spadl přes palubu, ztráta identifikace by vedla k tomu, že bezdrátové řízení plynu by se pomalu stáhlo na volnoběh. Místo karty by se dal použít plastový identifikační náramek, který by měl kormidelník na ruce, takže by odpadlo i riziko vypadnutí karty. Hlavní výhodou tohoto řešení je, že odpadá baterií napájený vysílač na těle kormidelníka, nevýhodou pak malý dosah, který přece jen zabraňuje volnému pohybu po celé délce člunu, a vyšší náklady oproti mechanické výtrhové pojistce.
Další návrh přišel se senzory, které by hlídaly pozici kormidelníka. Například na sedačce kormidelníka by mohlo být tlakové čidlo, obdobné pak na podlaze člunu, kde se kormidelník obvykle opírá nohama. Jinou variantou je systém, jenž se používá na železnici. Říká se mu „tlačítko mrtvého muže“ a jedná se opravdu o tlačítko, které musí strojvůdce každých deset sekund stisknout, aby se vlak automaticky nezastavil. Ve zmítajícím se člunu by však mohlo být obtížné se každých deset sekund trefit do tlačítka a včas je zmáčknout. Také se nabízí použít vratnou pružinu, která vrátí plynovou páku do neutrální pozice, jakmile ji kormidelník pustí z ruky. Takto je uspořádán každý automobil, většina závodních člunů a také záchranné čluny. Proč tedy ne rekreační čluny? Proti tomuto jednoduchému a levnému řešení mluví hlavně skutečnost, že na menších nafukovacích člunech a tendrech, kde nemá kormidelník fixovanou ruku jako třeba na záchranných člunech RNLI, je mnohdy obtížné při kolébání a skákání plavidla na vlnách vůbec držet kurz, natož ještě konstantně tlačit na plynovou páku, aby člun plul rovnoměrně.
Bylo připomenuto i legislativní řešení. Pokud by lidé soustavně používali stávající výtrhovou pojistku, byla by bezpečnost stoprocentně zajištěna. Takže by se její používání osobou řídící člun mělo uzákonit s peněžitou sankcí. Výhodou by bylo, že by se nemusela měnit stávající technologie, ale jako u všech regulačních opatření by byl problém jeho dodržování vynutit. Další návrh apeluje na lepší výcvik a osvětu. Měla by se rozběhnout televizní reklamní kampaň, jako je tomu v případě bezpečnosti silničního provozu, aby se nepoužívání výtrhové pojistky stalo společensky nemožným. Avšak většina jachtařů si je důležitosti výtrhové pojistky vědoma – a přesto ji nepoužívá. Často zazněl názor, že pro používání výtrhových pojistek udělalo víc tragické neštěstí z loňského května než jakékoli legislativní opatření. Jenže na každé takové neštěstí se rychle zapomene a dál se jede po starém. Například v roce 2000 byl kvůli nepoužívání výtrhové pojistky zabit člověk během předváděcí plavby nafukovacího člunu s pevným dnem na výstavě lodí v Southamptonu – a přesto v květnu 2013 došlo v Anglii k ještě katastrofálnějšímu neštěstí. Co tedy může změnit stávající situaci, co se tedy musí stát, aby se pro nás naše motorové čluny nemohly stát nebezpečnými?
