Registrace rekreačních plavidel a námořních jachet pod slovenskou vlajkou
Velký rozvoj jachtingu a dalších volnočasových aktivit na moři, jakého jsme svědky v posledních letech, a to zejména v nejatraktivnějších oblastech, se projevuje enormním nárůstem jachet, motorových člunů a plavidel všech možných druhů a velikostí, plujících pod nejrůznějšími vlajkami. Mezi nimi nechybí ani slovenská vlajka, která se sice usadila zejména na Jadranu, ale je možné se s ní potkat také v jiných částech světa. Jaké jsou možnosti registrace lodí pod slovenskou vlajkou?
Narůstající ruch na vodě vyžaduje dodržování zásad bezpečnosti plavby o to víc, že účastníky jsou i velké námořní lodě. K tomu je třeba připočítat i to, že plavba je do velké míry ovlivněná přírodními podmínkami, což představuje zvýšené nároky na kvalifikaci posádek a na technickou způsobilost lodí. Bezpečnost plavby je proto prvořadým cílem Mezinárodní námořní organizace (IMO – International Maritime Organization). IMO se problematice bezpečnosti plavby věnuje dlouhodobě a výsledkem jsou víceré mezinárodní dohody, které jsou pro členské státy (mimo jiné i pro Českou a Slovenskou republiku) závazné. K nejdůležitějším patří dohody SOLAS 1974 (Mezinárodní dohoda o bezpečnosti lidského života na moři, 1974), MARPOL 1973/78 (Mezinárodní dohoda o zabránění znečištění z lodí 1973/78), COLREG 1972 (Mezinárodní dohoda o zabránění srážkám na moři, 1972) a další. Širší rámec námořního práva zahrnuje Dohodu Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982. Tyto dohody jsou sice zaměřené zejména na námořní lodě (mimo COLREGU, který se týká všech účastníků plavby), ale v jisté míře ovlivňují i rekreační lodě.
Mimo IMO se však v Evropské unii (EU) otázkami bezpečnosti plavby zaobírá také Evropská agentura pro bezpečnost plavby (EMSA – European Maritime Safety Agency). Členství v těchto vrcholných organizacích má v oblasti námořní plavby přímý vliv na národní legislativu. Zejména členství v EU si vyžaduje přijmout příslušnou evropskou legislativu a přímo ji zapracovat do národních předpisů. Jak se dohody IMO a evropské předpisy stále vyvíjejí, vyžaduje to i potřebu neustálých novelizací národních právních předpisů. Většina změn se však týká zejména námořních lodí, kompetencí a postupů státní správy pro tuto kategorii a jen v menší míře se zabývá ostatní problematikou. Jen pro ilustraci, zákon č. 61/52 Sb. o námořní plavbě, který byl v Československu přijat roku 1952, s jedinou novelizací zůstal v platnosti v obou státech až do 31. prosince 2000! Přirozeně, tento zákon už nevyhovoval novým potřebám a změnám, kterými námořní plavba v posledním období prošla. Výrazně se zpřísnily požadavky na bezpečnost plavby, do platnosti vstoupily nové mezinárodní dohody a ČR stejně jako SR začala usilovat o integraci do evropských struktur. To všechno si vyžádalo potřebu připravit celou novou právní úpravu i pro námořní plavbu. Práce na novém zákoně na Slovensku sice začala už v roce 1994, ale konkrétnější obrysy zákon dostával až po roce 1998 a konečně 30. října 2000 Národní rada SR přijala zákon č. 435/200 Z. z. o námořní plavbě, který vstoupil v platnost 1. ledna 2001.
Důležitou změnou oproti předcházející právní úpravě bylo i zavedení pojmu „námořní rekreační plavidlo“ jako plavidlo určené pro rekreační účely, plující pod slovenskou vlajkou, zapsané v registru námořních rekreačních plavidel. Ke staronovým pojmům patřil i registrační přístav jako místo, ve kterém je námořní loď anebo rekreační plavidlo zapsané do námořního registru. Podle zákona č. 435/200 se za rekreační považuje plavidlo, které má délku větší než 2,5 m a menší než 24 m, výkon hlavního motoru vyšší než 4 kW, plochu základního oplachtění větší než 12 m2 a počet osob na palubě není vyšší než 12. Tato definice zahrnuje plachetnice a motorové lodě včetně nafukovacích člunů se závěsnými motory. Rekreační plavidlo si může zaregistrovat fyzická osoba bez toho, aniž by byla vázaná na občanství SR, resp. na její trvalý pobyt na území Slovenska.
Podobně je řešená i registrace rekreačního plavidla pro právnickou osobu, která má sídlo v SR, ale může mít i sídlo v zahraničí. V tomto případě musí předložit doklad o registraci ve státě svého původu. Tato praxe vychází z otevřenosti registru i pro cizí fyzické a právnické osoby, jak je to obvyklé v tzv. otevřených registrech pro námořní lodě. Výhoda otevřeného registru spočívá zejména ve finanční oblasti (nižší registrační poplatky) a v kvalitním servisu poskytovaným vlastníkům a provozovatelům lodí.
Zákon č. 435/200 nestanovuje všechny podrobnosti související s registrací rekreačního plavidla. Ty jsou obsahem vyhlášek jako všeobecně závazných předpisů. Technickou způsobilost rekreačního plavidla a odbornou způsobilost upravuje vyhláška č. 54/2002 Ministerstva dopravy, pošt a telekomunikací SR z 10. ledna 2002 o technické způsobilosti rekreačního plavidla a odborné způsobilosti velitele rekreačního plavidla (vyhláška č. 54/2002). Vyhláška stanovuje i okolnosti, za kterých se ověřuje technická způsobilost, a to před vydáním mezinárodního osvědčení, po dobu jeho stavby (jde-li o individuální stavbu), při zásadní přestavbě plavidla apod. Oblasti plavby z hlediska technické způsobilosti rekreačního plavidla jsou definované takto: oblast I – bez omezení, oblast II – do vzdálenosti 200 Nm od pobřeží, oblast III – do 20 Nm od pobřeží a oblast IV – do 3 Nm od pobřeží. Oblast plavby je daná konstrukcí plavidla a jeho základním vybavením. Menší úpravy, které si vyžádala praxe, byly zpracované do novely vyhlášky č. 407/2008.
Postup registrace rekreačního plavidla pod slovenskou vlajku není složitý. Žadatel vyplní příslušný formulář, ve kterém jsou základní údaje o vlastníkovi a rekreačním plavidle. Vlastník musí předložit hodnověrný doklad o způsobu nabytí plavidla, kterým může být kupní smlouva, darovací smlouva, faktura apod., přičemž se vyžaduje i doklad o úhradě smluvní ceny. Rekreační plavidlo musí mít technickou způsobilost, kterou dokladuje obvykle protokolem o technické způsobilosti vydaným na základě kontroly technického stavu a vybavení rekreačního plavidla. U nových lodí se takový protokol nevyžaduje. Pokud jde o oblast plavby IV a plavidlo má platné mezinárodní osvědčení pro vnitrozemskou plavbu, protokol o technické způsobilosti může nahradit toto osvědčení. Rekreační plavidlo, které přichází na trh EU, musí doložit Prohlášení o shodě (Declaration of Compliance) vydané podle směrnice EU č. 94/25. Dalším dokladem je Výrobní certifikát (Builder´s Certificate), vydaný výrobcem, který obsahuje technické údaje. Při individuální stavbě se prohlášení o shodě a výrobní certifikát nevyžadují.
Jak jsme již uvedli, rekreační plavidlo může mít různé oblasti plavby, pro které se vyžaduje rozdílné základní vybavení. Jde o bezpečnostní, protipožární, navigační a další vybavení, které je třeba doložit příslušným prohlášením, fakturou nebo jiným hodnověrným dokladem. Pokud bylo rekreační plavidlo předtím zapsané v cizím námořním registru, je třeba předložit doklad o jeho výmazu z takového registru. Právnická osoba musí předložit i výpis z obchodního registru, a pokud má sídlo v zahraničí, tak se vyžaduje příslušný relevantní doklad potvrzující údaje o její existenci. Pokud má rekreační plavidlo vydané Povolení lodní stanice, které vydává Úřad pro regulaci elektronických komunikací a poštovních služeb (dříve Telekomunikační úřad SR), předkládá i tento doklad.
Většina dokladů má být předložená v originále, avšak proces registrace je možné urychlit předložením dokladů v elektronické kopii s tím, že originály budou předložené při převzetí vydaných dokladů. Za vydání dokladů je třeba uhradit správní poplatek. Pro rekreační plavidlo s délkou nepřekračující 12 m je to 40 EUR a 140 EUR za zápis do registru rekreačních plavidel. Pro rekreační plavidlo s délkou větší než 12 m je správní poplatek také 40 EUR, ale za zápis do registru se platí 350 EUR.
Zákon č. 435/2000 upravuje i problematiku získání odborné způsobilosti velitelů námořních rekreačních plavidel (vyhláška č. 54/2002). Vychází z principu splnění kvalifikačních předpokladů, kterými je úspěšné absolvování praktické zkoušky (jen pro oblast plavby „C“) a teoretické zkoušky a dokladování předepsané plavební praxe pro danou oblast plavby. Potřebnou přípravu na zkoušky zabezpečují pověřená školící střediska formou kvalifikačních kurzů. Držitel průkazu odborné způsobilosti velitele rekreačního plavidla oceánské plavby (stupeň „A“) je oprávněný vést rekreační plavidlo na moři bez omezení. Velitel rekreačního plavidla mořské plavby (stupeň „B“) má oprávnění vést rekreační plavidlo na moři do vzdálenosti nejvíce 200 Nm od pobřeží, zatímco velitel rekreačního plavidla pobřežní plavby (stupeň „C“) může vést rekreační plavidlo na moři do vzdálenosti nejvíc 12 Nm od pobřeží a je oprávněný vyplout na moře, když síla větru nepřesáhne 4 °Bft.
Zákon č. 435/2000 byl zejména v souvislosti se vstupem země do EU vícekrát novelizován. Důležité však bylo zavedení nové kategorie námořních jachet, které jsou určené pro rekreační účely s počtem 12 cestujících (mimo profesionální posádku), s délkou větší než 24 m a s hrubou prostorností nižší než 500 registrovaných tun. Podle dohody SOLAS počet cestujících vyšší než 12 může přepravovat jen osobní loď, ale na tuto kategorii lodí se vztahují podstatně náročnější předpisy na stavbu a vybavení. Také omezení hrubé prostornosti do 500 registrovaných tun vyplývá z ustanovení dohody SOLAS. Podnikání v námořní plavbě (včetně charteru) zákon neupravuje. To na Slovensku upravuje pouze obchodní zákoník. Vychází se z toho, že při podnikání na území pobřežního státu a v jeho pobřežním moři je ve většině případů třeba se řídit místními právními předpisy.
Další změnou bylo rozšíření námořního registru, který namísto původních tří složek má nyní čtyři: národní námořní registr, mezinárodní námořní registr, registr rekreačních plavidel a registr námořních jachet. Zavedení nové kategorie námořních jachet si vyžádalo vypracovat příslušný prováděcí předpis. V tomto případě jde o vyhlášku č. 286/2014 Ministerstva dopravy, výstavby a regionálního rozvoje Slovenské republiky, kterou se ustanovují podrobnosti o technické způsobilosti námořní jachty a o odborné způsobilosti členů posádky námořní jachty. Oblasti plavby jsou stanovené opět tři, oblast I plavba bez omezení, oblast II plavba s omezením do vzdálenosti nejvíce 200 Nm od pobřeží a oblast III plavba s omezením do vzdálenosti nejvíce 20 Nm od pobřeží. Je zřejmé, že požadavky na získání průkazu odborné způsobilosti na vedení námořní jachty budou vyšší, než je tomu v případě rekreačního plavidla. Klíčové funkce, velitel, první palubní důstojník a první strojní důstojník, musí být držiteli průkazů odborné způsobilosti podle Mezinárodní dohody o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků 1978 (STCW) na příslušnou funkci. Ostatní členové posádky, námořníci a strojníci musí mít buď průkazy odborné způsobilosti podle dohody STCW anebo průkazy odborné způsobilosti velitele rekreačního plavidla na stupeň „B“ nebo „C“ a musí splnit příslušnou plavební praxi. Vyžaduje se i absolvování kurzů základního bezpečnostního výcviku podle dohody STCW. Na rozdíl od rekreačního plavidla, na kterém stačí jedna osoba s oprávněním na jeho vedení, na námořní jachtě musí být lodní posádka v počtu a s kvalifikací stanovenou pro daný typ lodě. Je třeba si uvědomit, že jde už o velké lodě, které vyžadují podstatně vyšší nároky než rekreační plavidla.
Druhá část vyhlášky se podrobně věnuje vybavení námořní jachty, a to podle oblasti plavby i podle způsobu pohonu. Jde zejména o základní palubní, navigační, rádiové, signální, záchranné, signalizační, havarijní a protipožární vybavení.
I další nejnovější vyhláška o vedení námořního registru a lodních listin deníků a jiných lodních dokladů, která nabude účinnosti 1. května 2015, se vztahuje i na námořní jachtu. Část vyhlášky je zaměřená na vedení příslušné dokumentace související s registrací, zatímco další část se týká základních lodních listin námořní lodě a námořní jachty, jako jsou registrační list, dočasný registrační list a osvědčení o bezpečném obsazení námořní lodě lodní posádkou. Mimo nich na námořní jachtě musí být lodní deník, strojní deník, deník radiokomunikační služby, zdravotní deník, kniha manipulace s ropnými látkami, kniha záznamů o odpadu a kniha nalodění. Oproti tomu další doklady tzv. statutárně vyžadované podle dohod SOLAS a MARPOL, které se týkají technické způsobilosti námořní jachty, vydává uznaná klasifikační společnost v rozsahu specifikovaném přímo v příslušném ustanovení zákona.
Co tedy nabízí registrace pod slovenskou vlajkou a jaké výhody poskytuje? Jak jsme už naznačili, mimo námořních lodí, které bylo možné zapsat do národního nebo mezinárodního námořního registru, je zajímavá možnost zapsání rekreačních plavidel a námořních jachet do dalších zmíněných dvou složek námořního registru. I v tomto případě se uplatňují podobné zásady, jaké platí pro mezinárodní registr. Otevřenost registru umožňuje, aby si rekreační plavidla nebo námořní jachty mohly zaregistrovat taktéž cizí subjekty (stejně fyzické jako i právnické osoby) a to za stejných podmínek, jako slovenské. Je třeba zdůraznit, že možnosti registrace rekreačních plavidel pod slovenskou vlajkou ve značné míře už dávno využívají i čeští jachtaři, ale nechybí ani jachtaři z jiných zemí.
K přednostem registrace pod slovenskou vlajkou patří jednoduchý a zároveň rychlý proces registrace i relativně nízké poplatky na celé období registrace. Na rozdíl od námořních lodí se neplatí roční poplatky, jako je to obvyklé v některých státech. Ze vzrůstajícího zájmu o registraci můžeme usuzovat, že zkušenosti s registrací pod slovenskou vlajkou jsou pozitivní a poskytované služby odpovídají vysokým standardům.
Pokud byste se chtěli podrobněji seznámit s právními předpisy pro oblast námořní plavby, najdete je na internetové stránce Ministerstva dopravy, výstavby a regionálního rozvoje SR na adrese www.telecom.gov.sk.
Zveřejněno v Yachtu 5/2015
