SEVEN VIRGIN SUMMITS 4/7 |Norfolk a New York
Ve Virginii platí dvojnásob, že je to jiný stát než předešlá Florida či Jižní Karolína. A co se týká těch specifických "nej", je třeba zdůraznit, že je zde největší námořní základna vojenských plavidel na světě a současně i největší báze nákladní flotily na světě, která se nazývá Maersk Line.
V souvislosti s námořní historií je v Norfolku skutečně co obdivovat. Vlada s Richardem asi nejvíce zaujalo muzeum Nauticus, kde je největší atrakcí válečná loď USS (United States Ship) WISCONSIN.
Vyrobena byla v roce 1944 a byla nasazena v bojích druhé světové války v Pacifiku, na ostrovech Okinawa a Iwo Jima. Ke konci války z ní Američané ostřelovali i japonské pobřeží. Její nasazení pokračovalo v korejské válce, po níž byla vyřazena a sloužila jako školní loď amerického válečného námořnictva. V roce 1986 prošla modernizací a její úspěšný příběh pokračoval ve válce o Kuvajt v roce1991 v operaci Pouštní bouře. Dnes je exponátem, který vyráží dech. Vlado s Richardem prošli téměř tři sta metrů dlouhou palubu z teakového dřeva. Údržba takovéto gigantické paluby dá určitě zabrat. Loď má také velký počet děl a munice. Hmotnost jediného náboje do největších děl je totožná s hmotností malého auta. Neméně zajímavé byly i vnitřní prostory USS WISCONSIN. Posádku lodě tvořilo 2 738 námořníků a 173 důstojníků. V útrobách lodi si návštěvníci mohli prohlédnout kajutu kapitána, důstojníků, ale i řadových námořníků. Nahlédli i do operačních místností, kuchyně a jídelny. Zkuste si představit zhruba 9 000 jídel denně pro třetinový tým! Mimochodem, letadlová loď DWIGHTD. EISENHOWER, kolem které se kluci plavili do mariny, má jednou takový počet členů posádky jako USS WISCONSIN. Prohlídku lodě ukončili po pěti hodinách a utahaní se vrátili na malou, útulnou a hlavně pohostinnou CIVETTU II. Druhý den se vydali na návštěvu desetkrát menší majákové lodě PORTSMOUTH, která je připevněna v betonovém lůžku pouze pár minut chůze od mariny. Tento plovoucí maják - dědeček je starý přes100 let a jeho funkcí bylo varovat lodě před navigačními překážkami.
Posádku plovoucího majáku kdysi tvořilo 15 lidí a z toho bylo pouze 6 námořníků a 9 vojáků, odvedenců základní služby. Je třeba zdůraznit, že život na majákové lodi byl drsný, ačkoli se v ní topilo. Navíc i dost nebezpečný. Jen během služby v zátoce Delaware byla PORTSMOUTH zasažena šestnáctkrát jinou lodí. Tyto dechberoucí informace jsou kořením oceánského jachtingu, neboť kdo nepluje, neumí a nezná. Vlado, podobně jako Miro Račan nebo Jirka Denk, o kterých bude v této sérii článků ještě řeč, je vyznavačem poznávacího a zážitkového jachtingu. Necestují s větrem v plachtách kvůli samotné plavbě, ale zajímají se o atraktivní lokace, příběhy pozoruhodných lidí, historii mořeplavby a také o místní kulturu a gastronomii. Samozřejmě při průběžném sbírání nevšedních zážitků se zdokonalují i ve strategii, navigaci a logistice s tím zákonitě spojenými.
K tématu majákových lodí je třeba ještě dodat, že jich kdysi bylo podél pobřeží USA padesát. Stav se postupně zredukoval na současných šestnáct, čili stále mají svůj praktický význam.
Dámské jízdy v New Yorku
Jednou z největších výhod oceánského jachtingu je možnost kombinovat ho s leteckou dopravou. A tak nejenže do New Yorku přiletěl náš starý známý Ralf Jäger a odletěl Richard Outrata s přítelkyní Petrou, ale přiletěla i Vladova manželka Viola s kamarádkou Ivetou. Ne každý si totiž může dovolit luxus pololetní dovolené, aby se mohl věnovat námořnímu jachtingu. Po třista námořních mil dlouhé plavbě na kotviště Sandy Hook většinou na motor, deset hodin na genakr a když přifouklo na dvacet uzlů, tak ho vystřídala velká kosatka, se bylo skutečně na co těšit. Byla to rutinní etapa plná očekávání z pěti volných dní v doprovodu milovaných a nejbližších osob. Předtím se ještě ohlásili na kontrolu členové pobřežní stráže přes vysílačku.
Vlado říkal, že tito byli velmi slušní a po kontrole dokladů se rozloučili. Byl to zrovna Den vítězství a možná i proto byli kontroloři, z nichž byl jeden původem Polák, takoví více féroví a méně byrokratičtí. Na druhý den kluci zvedli kotvu a vyrazili k Big Apple. Zažívali stejnou euforii, když se blížili k soše Svobody, jako já v roce 1992. Připlout do New Yorku je něco zcela jiného než přiletět letadlem. Na CPB (Customs and Border Protection)neboli přístavní policii se Vlado dozvěděl, že je CIVETTA II už druhou slovenskou lodí, která v nedávné době připlula do New Yorku. Na vysvětlení: žijící legenda českého námořního jachtingu Jiří Denk pluje pod slovenskou vlajkou. Vystavit doklady k plachetnici na námořním úřadě v Bratislavě je totiž administrativně méně náročné než v Praze. Vlado, který před pár lety s Jirkou plul v Patagonii na lodi ALTEGO II, se usmál a pomyslel si, že oceány nejsou dost velké, aby do Grónska nepluly tři naše plachetnice najednou.
Celé vyprávění si můžete přečíst v aktuálním vydání Yacht magazínu.
Text: Peter Hlucháň
Foto: archiv Vlada Porvazníka
