SEVEN VIRGIN SUMMITS 2/7 |Z Gibraltaru na Kanárské ostrovy
Vánoční svátky i Silvestr 2018 jako všechno příjemné netrvaly dlouho, a tak už dvacátého ledna Vlado a další dva jachtaři, Karol Rosman a Karol Tomasch, odlétali z Vídně do španělské Malagy. Zatímco stihli vyzvednout auto z půjčovny, přiletěl i osvědčený dobrodruh Ralf Jäger z Německa.
Posádka v podobě tohoto přátelského čtyřlístku byla na druhou etapu plavby kompletní již na letišti. Do městečka Aguadulce, vzdáleného od Malagy zhruba dvě stě kilometrů, dorazili po třech hodinách. V marině na ně čekala CIVETTA II s novým antifoulingovým ochranným nátěrem. Kluci se hned pustili do práce, osadili sklopný propeler a vyměnili zinkovou anodu. Tím si ušetřili potápění v chladné vodě a dopřáli si také návštěvu čínské restaurace, kde se mohli najíst a napít za příjemný paušál deset EUR.
Vlada do dobré nálady dostala i super účtenka šéfa suchého doku, který mu za osmatřicet dní stání, dvojnásobný antifouling včetně materiálu i vytažení plachetnice jeřábem a její spuštění na vodu předložil účet jen ve výši 1 540 EUR.V menších marinách jsou tyto služby samozřejmě levnější a ještě dostanete i zimní slevu. Do tohoto přístavu se bude Vlado určitě rád vracet. Před vyplutím Karol Tomasch vyměnil starý darling za nový a ukázalo se, že se jeho šikovnost přibližuje profesionální úrovni, čímž Vladovi spadnul velký kámen ze srdce, a tak se po nákupech rozloučili s příjemnou marinou v Aguadulce a vyrazili přes mrtvé vlny směrem k Gibraltaru. Pluli proti větru, takže 150 Nm zabralo dvacet osm hodin. Další zastávkou byla marina La Alcaidesa ve španělském městě La Línea. Přímo pod Gibraltarskou skálou totiž bydlí Vladův kamarád, kdysi bratislavský lékař Igor. Seznámili se již v roce 2015, kdy se CIVETTA II vracela z plavby kolem světa. Igor, milovník historie, vzal 26. ledna Vlada a Ralfana výlet, během kterého jim ukázal místa spojená s námořní minulostí Gibraltaru.
Poslední únorový den roku 2019 se náš jachtařský čtyřlístek odvázal z mola mariny Alcaidesa a vypluli na Atlantik. Vlado už touto trasou plul posedmé, proto si samozřejmě detailně nastudoval aktuální tabulky přílivu a odlivu a vyrazili dvě hodiny po vrcholícím přílivu Do Tarify, což je nejjižnější cíp evropského kontinentu, jsou to tři hodiny plavby. V ústí průlivu bohužel vypadl AIS, tedy automatický identifikační systém, který pomáhá vidět vše kolem lodi. Naskočil až před Tarifou,, kdy naše dobrodruhy obeplula velká plachetnice. Samozřejmě přes Gibraltarskou úžinu, kde je velká frekvence lodí, vydatně a spolehlivě pomáhali radar. Vítr foukal ze severozápadu, bylo tak potřeba jednou překřížit průliv a dráhu obrovských kontejnerových lodí a tankerů, které plují z Číny přes Suez do severní Evropy, Velké Británie či pokračují dále přes Atlantik. V době migrační krize se Vlado záměrně nechtěl dostat do výsostných vod Maroka, kde by plavbu mohla zabrzdit na několik hodin pobřežní stráž. Jednu kontrolu už měli za sebou, když přeplouvali do italských vod.
Když mi Vlado na návštěvě v Trenčíně vyprávělo tomto úseku plavby, s nostalgií jsem si vzpomněl na naši přeplavbu Gibraltaru v roce '92,kdy jsme neměli ani radar, ani systém AIS.V husté mlze jsme si pouze troubili výstražný signál a velké lodě nás registrovaly díky radarové odrazce. Technika a výbava lodí je stále lepší a dokonalejší. Nemluvě o tom, že tehdy byl například autopilot luxusní a pro nás málo dostupnou záležitostí. I díky němu CIVETTA II absolvovala kritických deset mil přes úžinu k hranici pobřežních vod afrického Maroka v pohodě a bez nejmenších stresů.
Při předobočním větru pluli pouze na velkou genu rychlostí pět a půl uzlu. V tomto poklidném tempu pokračovala CIVETTA II čtyři dny, až konečně přifouklo, jak to již v pasátovém pásmu bývá zvykem. Severní vítr ze zadoboku probral všechny ze sladkého nicnedělání. Windpilot fungoval bezchybně, podobně jako zánovní vodní elektrárna. Po šesti dnech plavby se posádka uvazovala v Santa Cruz, hlavním městě ostrova Tenerife, přesněji v marině Atlantico...
