Se Sněhurkou kolem světa |Aljaška s Covidem
Koncem září 2019 jsem po dramatickém proplutí Northwest Passage zakončil tuto plavbu na Kodiaku. SNĚHURKU jsem připravil na zimní spánek v arktických podmínkách Aljašky a můj plán byl jednoduchý: v polovině dubna 2020 se vrátit, udělat nutné opravy a začátkem května vyplout a objevovat Aljašku a Britskou Kolumbii.
Jenže mávnutím kouzelného proutku světových elit se svět změnil a zbláznil kvůli chřipečce covid-19. Najednou je Aljaška zavřená pro turisty a nikdo sem nesmí. Z pohodlí domova tedy sleduji situaci a ta se změní až začátkem června. Již je povoleno cestovat na Aljašku, ale s podmínkou negativního testu, což se dá řešit. Jenže háček je v tom, že se do USA nelze dostat z Evropské unie, protože lety ze Schengenského prostoru jsou zakázané. Po hledání vhodné cesty nakonec najdu toto řešení: 4. července odlétám do Albánie, zde si udělám 10denní dovolenou a přiznám se, že jsem poznal další krásnou zemi. Potom přeletím do Srbska, kde zůstanu další týden a autem projezdím celou jižní část země. Pak se přesunu do Bělehradu, kde se snažím získat test na covid. Jenže je to neřešitelná situace, jediná laboratoř pracující pro samoplátce má termíny za 3 týdny. 20. července tedy odlétám do New Yorku a na JFK se mají podle internetu také dělat testy. To je pravda, ale prý pouze pro zaměstnance, takže opět neuspěji. Pokračuji do Seattlu a potom konečně do Anchorage. Zde jsou všichni návštěvníci hned tříděni a ti beztestoví podstupují zdarma test přímo na letišti. Musím nahlásit hotel, kde budu čekat na výsledek, a mám dodržovat karanténu. Po 3 dnech dostanu e-mailem negativní výsledek, takže konečně mohu koupit letenku a odletět na Kodiak. 26. července, tedy konečně po celkem 22 dnech cestování, stojím před svojí SNĚHURKOU.
První ohledání uvnitř je překvapivě pozitivní, nikde viditelné škody, žádná plíseň, vše se zdá v pořádku. Stojím na suchu, takže se okamžitě dám do práce. Přes zimu jsem si sem poslal všechny potřebné náhradní díly, takže se nemusím ničím zdržovat. Hlavním úkolem je výměna kompletního hnacího ústrojí. Tedy montáž nové převodovky, nové tlumicí spojky, těsnění hřídele, ložiska hřídele, nové hřídele i propelleru. Po 3 dnech mám hotovo, takže ještě obrousit trup, natřít antifouling a jsem připraven. Také zde si musím nechat udělat druhý kontrolní test na covid. Po týdnu práce se vracím na vodu a pluji do blízkého městského přístavu. Jenže mám takový divný pocit, protože nová převodovka opět řadí nespolehlivě. Opět má takové zpoždění před zaskočením rychlosti. 3 dny tedy ještě v přístavu stále vše kontroluji a snažím se i konzultovat tento problém s místními mechaniky. Jenže odpověď je stále stejná: "My tuto převodovku neznáme, my umíme jenom velké hydraulické z rybářských lodí." Takže co teď, tady mi stejně nikdo nepomůže a již se zde nechci zdržovat. Potřebuji včas přeplout Aljašský záliv, tak prostě vypluji a nějak to dopadne..
Celý článek o Sněhurce se dočtete v aktuálním vydání magazínu Yacht.
Text a foto: Mirek Račan
www.snehurka-yacht.cz
