Přes Atlantik s vidinou žízně |Na palubě katamaranu Lagoon 400
Letošní jarní přeplavba byla už moje osmá, ale teprve druhá východním směrem. Cesty, jak se vrátit z Karibiku do Evropy, jsou zásadně dvě. První je tradiční Kolumbova, která se také opakuje ve všech starších příručkách a doporučeních, zejména Cornellových. To jest plout téměř přímo na sever, někteří dokonce se zastávkou na Bermudách, a tam se dostat do převládajícího západního proudění a potom zhruba na šířce Azorských ostrovů s využitím částečně Golfského proudu se dát směrem na východ.
Tato trasa je přibližně o 600 Nm delší než v modernější době preferovaná a doporučovaná cesta, která vede prakticky po ortodromě přímo na Azorské ostrovy. Během této plavby je samozřejmě nutné počí-tat s mnohými tišinami a vzít s sebou dostatečnou zásobu nafty. Pro letošní rok jsem zvolil druhou variantu, ovšem nakonec nás počasí do-nutilo k lehkým odchylkám. Pro zjišťování počasí jsem měl s sebou poprvé Iridium Go. Až doteď jsem vždy řešil počasí podstatně levnějším, i když mírně komplikovanějším způsobem pomocí HF příjmu weatherfaxových zpráv na krátkých vlnách na přijímači s SSB modulací zapojeným do mikrofonního vstupu notebooku se zvukovou kartou. Co se stráveného času týče, nemohu říci, že by Iridium Go bylo o mnoho výhodnější, protože občas pokusy přijmout počasí do aplikace PredictWind v požadovaném rozsahu přes síť Iridium zabraly více času než pochytat weatherfax. Bylo nutné opakovaně to zkoušet, čekat celé minuty a když se už už zdálo, že se to chytlo, tak to celé spadlo a celkový strávený čas byl podstatně delší. Často jsem musel nechat pokusů na dobu po půlnoci, kdy asi trochu provoz na síti zvolnil tempo. Nicméně díky tomu jsme měli stále předpověď počasí a také e-mail, který nám pomohl později vyřešit mnohé problémy. Je pravda, že hlasové připojení ve srovnání s Inmarsatem ISAT bylo velmi nekvalitní. V obou případech naši telefonní operátoři nějakým způsobem sabotují komunikaci SMS. Tak před deseti lety se dalo i oběma směry v klidu běžně esemeskovat, jako kdybychom si psali ze Smíchova do Nuslí. Postupně se to ale horšilo. První přestali odesílat SMS O2, následoval T-mobile. Dlouho chodily SMS bez problémů přes Vodafone, nyní už nejdou vůbec ani tam. A stěžuj si, kde stěžuj, všichni operátoři odpovídají stejně hloupě: "Napište nám přesně, kdy, na které číslo a která SMS nedošla". A nikdo vám neřekne přímo, že se rozhodli tyto nepříjemné konkurenty, kteří jim v hlasových službách ve vzdáleném zahraničí ubírají drahé roamingové obchody, prostě sabotovat. Jinak si to neumím vysvětlit. SMS zprávy přes Iridium odejdou jen zdánlivě, ale na telefon tady doma nebo kdekoli na světě nepřijdou nikdy. Co chodí poměrně spolehlivě, jsou e-maily, ty se osvědčily a pomáhaly nám.
Vezli jsme starší a charterovým provozem relativně opotřebovaný katamaran Lagoon 400 S2. Loďka to byla pro nás příjemná, ovšem později jsme se museli potýkat s mnoha technickými problémy. Legrace byla při nákupu na Guadeloupu. Část posádky, která se mnou ještě nikdy neplula a byla se mnou na nákupu na cestu, se docela děsila, že jsem neměl na cestu vypracovaný žádný jídelníček ani přesný nákupní seznam. Říkal jsem jim, ať mi věří, že už to mám jaksi v hlavě. Někteří pochybovačně pokyvovali hlavou a jak se později přiznali, měli obavy, že se nad lodí rozhostí přízrak hladu. Ale nakonec se ukázalo, že opravdu všechno vyšlo tak, jak mělo. Neměli jsme ani hlad, ani nedostatek. Tedy alespoň co se jídla týče. Jak to tak bývá, bojíš se tygra a sežere tě krokodýl. Nakonec nám nehrozil hlad, ale žízeň. Horší událost byla překvapivě ztráta celé zásoby pitné vody. Na této lodi byla zvláštní technická vychytávka...
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním dvojčísle časopisu Yacht
Text a foto: Igor Piňos
