Yacht > Články > Plavby a revíry >

Jachting v Jižním Pacifiku

11.07.2021 |
Plavby a revíry

Ačkoli rok 2020 začínal beznadějí, nakonec to dopadlo tak, že jsem strávil na moři více než tři měsíce čistého času. Dva dálkové převozy nových lodí, tedy jedna Bavaria na sklonku zimy, celým Jadranem a Jónským mořem do Athén, a jeden nový katamaran Fountaine Pajot z La Rochelle kolem Evropy opět do Athén. Jarní Balt, letní a podzimní Řecko, prostě dalo by se říci krásná sezona. Vrcholem ale byl již dávno plánovaný výlet do Francouzské Polynésie.

Dlouho jsme nevěděli, jestli se celá věc vůbec uskuteční. Podzimní nový výbuch pandemie mnoho nadějí nedával. Rušení letenek nebralo konce, padalo jedno náhradní řešení za druhým. Ale nakonec přeci jenom zůstalo zachováno spojení Praha-Paříž- -Papeete s mezipřistáním v kanadském Vancouveru. Původně plánovaná výletní varianta přes Soul a novozélandský Auckland bude muset počkat na jindy. Přibyly nám další nezbytné povinnosti - kanadský vízový systém ETA, zdravotní registrační systém Francouzské Polynésie, to vše samozřejmě s negativním PCR testem. Obecně prevence ve Francouzské Polynésii byla podstatně propracovanější než u nás. Už tehdy. Každý příchozí musel mít předběžnou registraci online s vytištěným nebo uloženým QR kódem, bez kterého by nás nepustili do letadla už v Praze. Po příletu do Papeete jsme každý obdželi připravenou odběrovou soupravu s čárovým kódem na své jméno s pokynem, abychom si po čtyřech dnech pobytu provedli samoodběr a vzorky odevzdali na některém z odběrových míst, která jsou na každém ostrově. To vše na státní útraty. Prostě jiný kraj, jiný mrav, jiná organizace a jiný systém, ať si každý převede sám, kde to umí lépe.

Před odjezdem vládla samozřejmě značná nervozita mezi posádkami a internetoví chytráci a další dobří rádci se předháněli v nesmyslných informacích. Jediné solidní, a jak se posléze i ukázalo, pravdivé zprávy přicházely od našeho místního partnera. Základní zpráva byla, že si musí všichni uvědomit, že Francouzská Polynésie není Francie, ale téměř samostatný státní útvar, spojený s Francií pouze v oblasti obrany a zahraniční politiky. Čili rozumy z francouzských konzulátů, webových stránek a podobně byly zcela k ničemu. O nějakých informacích ze strany konzulárního oddělení našeho českého ministerstva zahraničí už raději nemluvit, od těch se člověk nedozvěděl prostě vůbec nic.

Raiatea
Na konec tedy nastala ta chvíle, kdy jsme po 26 hodinách cestování, a přitom stále ještě téhož dne, vystoupili v Papeete na letišti, prošli kontrolami a ocitli se v hotelu, abychom počkali do druhého dne, kdy nám začínal charter na ostrově Raiatea. Tam jsme se přesunuli krátkým půlhodinovým letem. Papeete skýtalo obraz téměř stejný jako před sedmnácti léty, kdy jsem tam byl poprvé. Trávil jsem zde skoro měsíc čekáním na přeregistraci lodi, kterou jsem měl pro nového majitele odvézt přes Pacifik, proti větru a proti proudu, východním směrem na Panamu. Bylo trochu znát, že mezitím zaplavovali město hlavně asijští turisté z obrovských cruiserů. Přibyly tady prodejny různých nesmyslů od hadříků přes olejíčky, v Číně vyráběné pravé místní polynéské sošky a až násobně předražené tahitské černé perly.Navíc všechny jsou uměle pěstované - cultivée, tedy v klasických očích podstatně méně ceněné než vzácné perly přírodní. Vyrostl zde také velkokapacitní přístavní osobní terminál, ale to vše zelo prázdnotou a město se ponořilo do svého starého klidu. Po 17. hodině se, jako před lety, centrum vyprázdní a zůstane otevřených pár hospůdek, ale hlavně oblíbený bar Troi Brasseurs, místní pivovar s vynikající kuchyní, živou francouzsko-polynéskou hudbou a úžasnou atmosférou. Čekání uběhlo rychle, v sobotu jsme přelétli na Raiateu a v přístavečku Uturoa jsme si převzali katamaran Catana 47. Před devíti lety jsem se stejným typem v tomto přístavu zastavoval na cestě z Panamy na Novou Kaledonii, když jsem převážel novou loď z továrny na její nové působiště. Ještě dříve jsem vezl starší loď zakoupenou českým majitelem opačným směrem proti větru a proudu na Panamu. Z Papeete týden na Markézy-Nuku Hiva, a dále pak pět týdnů jen moře a nebe. Tuto cestu si cením téměř nejvíce ze všech dálkových plaveb. Absolvoval jsem ji ve dvou s člověkem, kterému bylo stále špatně, a po prvním týdnu strhnul vlastní neobratností autopilot. Další čtyři týdny jsme drželi kormidlo ve dvou střídavě v ruce, každý dvanáct hodin denně ve dne v noci, stále ostře proti větru. Našel jsem vlastní, nikde nepopsanou trasu a prorazil jsem a úspěšně dorazil až do Panamy. Unavený, ale hrdý.

Na základně v Uturoa byla hygienická opatření na vysoké úrovni. Všichni bez diskuzí používali roušky, loď byla komplet celá vydenzifikovaná, kuchyňská výbava vyndaná ze zásuvek, také vydezinfikovaná, nás čekala na stole ve velké plastové bedně. Náš místní partner má krásný zvyk. Před vyplutím uspořádá brífink, ve kterém kapitánům a jejich zástupcům vysvětlují podrobně veškerá navigační úskalí, doporučí kotviště, nebo naopak upozorní na zapovězená místa, porad ívhodnou trasu, šikovné hospody apod. Nezapomněli ani na další eventuální nebezpečí mimo vlastní nautická úskalí. Kupodivu jsou zde ze strany moře dvě záludnosti, které by si našinec těžko uvědomil. První je měkkýš, bydlící v kónické lastuře, který údajně vystřeluje až 10 cm dlouhé ostny se smrtelným jedem, proti němuž téměř není žádného léku..

Celé plavbu Jižním Pacifikem si můžete přečíst v aktuálním vydání Yacht magazínu. 

Text: Igor Piňos
Foto: Igor Piňos a PIŇOS YACHT


Aktuální číslo

Předplatné


PřihlášeníRegistrace

Přihlášení uživatele

Pro přihlášení na web zadejte svoje uživatelské jméno a heslo. Přihlášení platí i pro weby časopisů Yacht a WINE & Degustation.

Zapomněli jste heslo?

© YACHT s.r.o. | Všechna práva vyhrazena
Created by EI