Dva měsíce prázdnin v Latinské Americe II. |Na palubě ALTEGA
Po měsíční plavbě z mexického Huatulca do Puntarenas v Kostarice se spoustou krásných zastávek a nezapomenutelných zážitků odesíláme děti zpět do Čech, abychom pokračovali vstříc novým zážitkům se staronovou posádkou. Ke čtyřčlenné rodině, která je s námi již od Nikaraguy, se připojuje další pasažérka. A tak je nás teď sedm.
Strážce zákona průvodcem
Loučíme se s Puntarenas a vyplouváme k nedalekému ostrovu San Lucas. Ostrov je národním parkem, ale proslavila ho spíše nechvalně známá bývalá věznice, označovaná jako kostarický Alcatraz. Zařízení na ostrově fungovalo od roku 1873 do svého uzavření v roce 1991. Vězni, kteří spáchali střední a těžké zločiny, včetně těch nejznámějších, Beltrana Corteze Carvajala a Jose Leona Sancheze, zde byli vystavováni nelidským podmínkám včetně mučení a vražd.
Nás mučí spíše ostré slunce a bezvětří, a tak do odpoledne setrváváme zakotvení kousek od ostrova a čekáme, až parno opadne. Nakonec se po třetí odpoledne na paddleboardech vyloďujeme kousek od hlavní brány a hned jsme odchyceni policistou, který park střeží. Ostrov je pro návštěvníky otevřen do tří, takže jsme to akorát prošvihli. Když ale vidí naše zklamané tváře, uděluje nám výjimku s tím, že nás po ostrově sám provede. A tak se z přísného strážce zákona jako mávnutím kouzelného proutku stává milý průvodce a z výjimky na 15 minut je více než hodinová procházka po ostrově.
Lepší kotva než marina
Druhý den odplouváme k pláži Tamarindo, jedné z nejoblíbenějších destinací v provincii Guanacaste, koupeme se a procházíme po pláži. V noci dorazíme k luxusní marině Pez Vela v okrese Quepos. Před vjezdem se zvedají velké příbojové vlny a ve tmě vypadají děsivě. Asi půl hodiny hledáme vhodné kotviště, až nakonec voláme do mariny, zda by nás ještě nepřijali. No, nepřijali, prý až ráno. Nakonec vybíráme kotviště a noc je překvapivě klidná.
Ráno při pohledu na ceník mariny nelitujeme, že jsme si jednu noc ušetřili. 180 dolarů za noc je přeci jen trochu moc. Dáváme přednost zajímavým kotvištím před luxusními uniformními marinami. Ale někdy holt není zbytí, obzvlášť když chceme objevovat i vnitrozemí. Naplánovali jsme si totiž výlet do národního parku Manuel Antonio. Obdivujeme další deštný prales, jak jinak než v dešti. Nakonec se ale vyjasňuje a my se koupeme na krásné pláži uprostřed parku a kousek od nás na stromě visí lenochod.
Přiblížíte-li si na mapě kostarický národní park Marino Ballena, jasně uvidíte velrybí ocas. Pláži u města Uvita se proto říká Costa Ballena (velrybí pobřeží). A to byl také další cíl naší cesty. Ocitli jsme se úplně sami na nádherné pláži poseté palmami, v jejichž přítmí jsme hodlali strávit celý den. Bohužel se u nás po chvíli zjevuje strážce národního parku a sděluje nám, že pláž není volně přístupná a že musíme tento ráj opustit. Dává nám asi půl hodiny a pak musíme odplout...
Celé povídání o plavbě v Latinské Americe si můžete přečíst v listopadovém čísle časopisu Yacht.
Text: Adéla Fialová
Foto: Adéla Fialová a Jiří Denk
