Yacht > Články > Lodě > Plachetnice >

Přeplavba pacifiku s dlouhým koncem |2. část

31.08.2020 |
Plachetnice, Plavby a revíry

Na ostrov Eiao jsme dorazili jako poslední z trojice. Jednoduše nám to nejelo tak rychle. Přejezd z Nuku Hivy trval jen asi 12 hodin. V zálivu, kam jsme před setměním přijeli, kotvily už dvě lodě. Kapitán luxusního katamaranu sepo počáteční nedůvěře svěřil s tím, že týden kotvil na Nuku Hivě v karanténě, podle nařízení. Ale že situace tam je víc než mizerná.

Sedmdesát lodí zůstává v malém zálivu na kotvách, nikdo nesmí opustit loď, ani skočit do vody se zchladit. Posádky některých plachetnic údajně udávaly ty, kteří zákaz koupání porušili. Nevydržel to a v noci navzdory zákazu ujel. Nezastavil, ani když ho k tomu vyzývala gendarmerie z pronásledujícího člunu. Druhá jachta NIAOULI s výrazně starší posádkou měla podobnou zkušenost. Co jsme se dozvěděli, bylo dost na to, abychom my i posádky dalších dvou lodí zpátky na Nuku Hivu, ani na Tahiti nespěchali. Stali jsme se piráty obcházejícími zákon a riskujícími pokutu několik tisíc eur výměnou za naši svobodu. Nebylo nikoho, kdo by nás mohl nakazit nebo koho bychom mohli nakazit my. Byli jsme v karánténě, ve které nám nikdo nic nezakazoval ani nepřikazoval. Zodpovědni sami za sebe.

Už jsem toho nacestoval myslím dost. Nepamatuju si, že by se mi někdy nějak stýskalo po domově. Spíš naopak. Vždycky bych si cestu ještě o týden nebo dva prodloužil. Dostat se do situace, kdy nevím, co bude zítra, protože všechno se může změnit z hodiny na hodinu s tím, že nemám šanci odletět do Evropy dřív než za dva, tři měsíce, to mě dostalo do úplně odlišné rozpoložení, než jsem doposud zažíval. K tomu jsem byl na cizí lodi, kde byly úplně jiný priority než můj návrat do Čech. A zatím se začaly dít věci doma. Moje slečna Míša kontaktovala ambasádu a ta oficiální místa na Tahiti. Dvě poslední letadla do Evropy měla naplánované odlety během následujícího týdne. Doma bylo asi těžko pochopitelné, že nemám, jak se dostat ani na Tahiti, ani na Nový Zéland, ani nikam jinam. Byl jsem tak trochu v pasti. Poslední čeští turisté se zoufale pokoušeli opustit Papeete tisíc kilometrů odsud. Pochopil jsem, že do teď jsem byl na výletě. Dál se dalo čekat dobrodružství, jehož konec snad bude někdy na jaře v Kostelci. Do té doby by bylo dobré zůstat v pořádku. Protože do těchto končin a v tuhle dobu nikdo žádnou záchrannou akci nezorganizuje. První dva dny to vypadalo, že se dlouho nezdržíme. Vystupování na břeh po skalnatém útesu,  na který narážel příboj, bylo nejen pro matku s děckem trochu stresujícím zážitkem. Člověk siale zvykne na všechno, takže vylézání na břeh nebyl po několika dnech žádný velký problém. Navíc během několika společných obědů v chýši vznikla z posádek lodí v zálivu fungující komunita a té mé posádce se tam taky zalíbilo. Seznamování jsme začali opékáním kozy, kterou jsme dostali od farmáře Cloda. Naložená, uvařená a pak krátce opečená chutnala výborně. Kromě kozy a zeleniny jsme od Cloda dostali ještě tip, že je na ostrově malý sad citronů, asi dvacet kokosových palem a jeden pomerančovník. Ukázalo se, že kromě kokosů nebylo tak snadné ovoce najít. Objevit citrony trvalo skoro týden a pomeranče týdny dva..

Celá článek si můžete přečíst v aktuálním vydání magazínu Yacht. 

Text a foto: Vítek Ludvík


Aktuální číslo

Předplatné


PřihlášeníRegistrace

Přihlášení uživatele

Pro přihlášení na web zadejte svoje uživatelské jméno a heslo. Přihlášení platí i pro weby časopisů Yacht a WINE & Degustation.

Zapomněli jste heslo?

© YACHT s.r.o. | Všechna práva vyhrazena
Created by EI