Rudolf Krautschneider |Život má být pestrý, ale ne blahobytný
Co v současné situaci děláte a čím se bavíte? Předpokládám, že svoji dosud nejmenší plachetnici EURICA, o které jste svět informoval docela nedávno, už máte hotovou… Na svém webu popisujete, že jste využil inovativní přístup stavby spočívající v použití laminované PVC pěny, který už ale nikdy nebudete opakovat. Jste s výsledkem v případě lodi Eurica spokojený nebo byste dnes volil jiný postup?
V roce 2019 jsem plul na právě dostavěné ocelové plachetnici POLKA II. do Skandinávie. Mám tam hodně přátel z dřívějších plaveb. Jako obvykle mě okouzlují norské fjordy. Plul se mnou Jiří Fejfar. Do té plachetnice se snad zamiloval. Byla to pro mě čest, že se na POLCE vydal na plavbu kolem světa.
Když odplul, začal jsem si kreslit malou plachetnici. Proč malou?
Už jsem stavěl plachetnice 20 až 60 tun těžké. Chtěl jsem pro změnu něco malého, ale bezpečného. Nakreslil jsem projekt 2,4 m délky. Mám v Polsku hodně přátel mezi konstruktéry plachetnic. Dal jsem se jimi ovlivnit. Konečný projekt má délku 3,3 m a šířku 2,2 m. Jako obvykle je to loď schopná oceánské plavby. Ke stavbě jsem použil PVC pěnu z obou stran olaminovanou. Trup jsem stavěl asi měsíc. Loď je pevná, ale materiál na trup natolik hnusný a nezdravý, a tak slibuji, že už z něj nikdy nic stavět nebudu.
Kde jste přišel na nápad, že doplujete do Ameriky na třímetrové lodi?
Plavba Atlantikem od ledna do června je v pásmu pasátů bezpečná. Ale je možné, že změním trasu na severní, přes Island. Záleží to na tom, jestli dostanu vízum pro sebe a pro loď do USA...
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle Yacht magazínu.
Text: Pavel Kreuziger
Foto: Archiv Rudolfa Krautschneidera
